Netradičně za svými sny

Seznámili jsme se spolu úplnou náhodou, když jsme to ani jeden nečekali.
Zuzka omylem způsobila spadnutí mého dronu na droním srazu a hned jsme si padli do oka.

Během prvního roku, jsme se stali nejlepšími kamarády a zjistili jsme, že toho máme až podezřele moc společného a perfektně si rozumíme.
Čím více jsme se poznávali, tím více jsme zjistili, že vlastně bez sebe nemůžeme být.

Začali jsme náš vztah v době Covidu, v začátku to bylo spíše na dálku. Museli jsme za sebou jezdit přes několik krajů. Po chvíli nám došlo, že bez sebe nemůžeme být ani den.
Zrekonstruovali jsme si byt a začali spolu bydlet. Společně jsme cestovali a poznávali svět.

Věděl jsem, že Zuzku chci požádat o ruku, ale plán byl až na září, z ničeho nic jsme se ani ne týden před odletem dozvěděli, že jako náhradnící poletíme na Madeiru. Pro mě to byla jasná volba, ale kde tak rychle sehnat prsten? Byl červenec a zrovna svátky, takže vše zavřené, nebo dovolené.
V pátek se mi povedlo si v Brilas sjednat schůzku a vybrat prsten, ale nebylo jisté, jestli by ho kurýr stihl včas doručit.

Nakonec byl náhodou kamarád poblíž Zlína na dovolené, takže počkal, než prsten připravili a přivezl mi ho v neděli večer.
Ještě ten den jsem na rychlo šel žádat rodiče Zuzky o ruku jejich dcery. Vše vyšlo a na vrcholku Madeiry řekla "Ano".

Než jsme se vůbec zasnoubili, zjistili jsme že sen nás obou je svatba na bílé pláži (nečekaně). Sen jsme proměnili ve skutečnost a řekli si své "I do" na bílé pláži na Mauriciu.
Svatba je pro nás nádherný bod v životě, ale vlastně jsme tak žili už i před ní. Jsme dokonalá dvojka, ve většině věcech si perfektně rozumíne a v těch dalších se doplňujeme.

Svatba nám tak změnila spíše jen příjmení a ozdobu na ruce. Naše dobrodružství pokračují dál a jedním z nich by mohla být třeba naše malá kopie.