Náš příběh dlouhé a velké lásky

S manželem jsme se poznali velmi dávno, před mnoha lety, zamilovali jsme se a naše láska sílila rok od roku, až jednoho zimního slunečného dopoledne, a to v neděli dne 8.1.2023, tehdy ještě přítel přišel s kyticí, poklekl a požádal mne o ruku. Byla jsem dojatá a velmi šťastná. Samozřejmě jsem řekla ANO, ANO, ANO.

Pak jsme plánovali svatbu, objednali jsme se v BRILAS pro prstýnky, dne 22.2.2023 jsme si je zajeli vybrat. Naše svatba se uskutečnila v magickém datu dne 7.7.2023. Svatební oznámení jsme rozesílali až po obřadu, bylo to naše tajemství.

V měsíci srpnu jsme jeli na svatební cestu do Turecka k moři a zdálo se, že nic nemůže pokazit naše štěstí. Nicméně se stalo... Manžel bohužel po několika měsících vážně onemocněl a na Vánoce jsem zůstala sama. Manžel odešel do nebíčka během měsíce a já se s jeho odchodem nemohu smířit dodnes a nesmířím se s tím nikdy...
Manžel do poslední chvíle stále opakoval, že je tak šťastný, že 7.7.2023 bylo datum naší svatby. Na důkaz naší lásky stále nosím prstýnek, který má 3 malé brilianty a manželův prstýnek mám uložen v krabičce a na noc svůj odkládám k jeho prstýnku do krabičky, aby aspoň prstýnky byly spolu, když my nemůžeme. Vím, že náš příběh má smutný konec, ale já jsem jinak nemohla, s láskou jsem jej odvyprávěla na znamení naší velké, krásné, věrné a dlouhé lásky, která nám vydržela více než 30 let.