Náhodné setkání

S partnerem jsme se potkali úplnou náhodou. Věděla jsem, že ho znám už ze školky, ale nikdy to nebylo o tom, že bychom se spolu potkávali.

Každý jsme byli v ten čas úplně jiní. Po mém dlouholetém neúspěšném vztahu, jsem se zařekla, že už budu sama a budu vychovávat svojí dceru. Jenže samota byla silnější. Takový ten pocit, že i když je člověk zlomený, nechce zůstávat sám.

Jeden večer jsem se rozhodla, že to zkusím znovu ale již pomalu. A v ten okamžik jsem ho spatřila na té nejmenované seznamce. Pěkný a sympatický chlap už od pohledu. Zkoušeli jsme si psát, moc jsme si rozuměli, všechno nám do sebe zapadalo tak jak dílek do puzzle. Z psaní došlo k osobnímu setkání a porozumění ve vzájemné city, které trvají již skoro dva roky.

Milujeme se a miluje i mou dceru, jako by byla jeho vlastní.

S ním o tom, že se jednou stanu jeho ženou a on otcem mé dcery.