Začalo to na hodech

Náš příběh začal na hodech. Oba v kroji, oba z vesnice, kde folklor není jen tradicí, ale přirozenou součástí života.

Postupně jsme začali psát společný příběh. Podporovali jsme se, posouvali jeden druhého a každý jsme si hledali vlastní cestu. Po třech letech jsme se rozhodli opustit naše vesničky a přestěhovat se do Olomouce. Čekalo nás první společné bydlení, nové prostředí, práce a spousta změn. Já se vydala cestou učitelství, on trenérství. Oba jsme úspěšně dokončili studium a začali budovat život, který jsme si sami vybrali.

Naše vesnice nám ale nikdy nepřestaly být blízké. Pravidelně jsme se vraceli za folklorem a nakonec jsme se rozhodli stát se stárky a uspořádat hody pro celou vesnici. Byla to velká zodpovědnost a další pořádná výzva. Vedle práce, osamostatnění a všech každodenních starostí jsme zvládli i něco, co pro nás oba hodně znamenalo.

Mezitím jsme si v Olomouci budovali vlastní zázemí. Učili se společně fungovat, plánovat, dělat kompromisy a podporovat se i ve chvílích, kdy se zrovna všechno nedařilo podle představ. Přicházely nové plány, společné zážitky, dovolené i úplně obyčejné dny. Zjistili jsme, že společný život není jen o velkých okamžicích, ale především o tom, jak spolu zvládáme ty každodenní.

Jednoho dne mě mamka pozvala do kina na film Kluci to mají jinak než holky. Jenže místo očekávaného filmu mě čekalo překvapení. Můj přítel pro mě připravil vlastní film, ve kterém zachytil náš společný příběh. A na jeho konci mě požádal o ruku.

Řekla jsem ANO.