Příběh pod hvězdami

Jak začít náš příběh? Jsme Magdaléna a Pavel, 21 letý snoubenecký pár.
Už se známe, řekla bych, celých těch 21 let, ale nějaký čas jsme potřebovali, abychom si k sobě našli cestu. Už naši tátové spolu jako malí jezdili na tábory, ale my jsme ještě museli překonat pár překážek, než se naše cesty spojily úplně. Jezdili jsme na společné akce, scházeli se ve stejné partě lidí a nakonec jsme se dokonce potkali ve stejné třídě na gymplu.
Přistoupila jsem do Pavlovy třídy do druhého ročníku, když jsem přecházela z jiné střední.
Aby nám ale došlo, že si rozumíme opravdu dobře, potřebovali jsme až náhodou společnou akci v Portugalsku - celosvětové setkání křesťanské mládeže. Bylo to v létě před čtvrťákem. Jeli jsme tam sice každý sám, ale nějakým zázrakem se stalo, že se Pavel přidal k naší skupince. No a pak už nás nic jiného nezajímalo, než ten druhý. Byly to dva týdny propovídaných dní i nocí a bylo to úžasné.
Pak jsme se ale ještě asi půl roku tak nenápadně bavili, prožili jsme spolu vodák, cestu do Bruselu a spoustu dalších zážitků, až konečně 21. ledna, na Pavlovy narozeniny, přišel ten den D.
Přijela jsem z jiné akce, abych mu popřála k narozeninám. Už se pomalu stmívalo a Pavlíček mě vzal na kopec na okraji našeho rodného města, abychom se společně podívali na západ slunce. Následovalo to, co nás od té doby provází celým naším krásným vztahem. Rozdělali jsme si spolu o té mrazivé lednové noci, už za tmy, oheň. Až po delší době jsem zjistila, že na přiložení už měl připravené naštípané dříví, které tam ten den odpoledne donesl. A tam, pod hvězdami a u ohně, mi začal vyprávět o tom, jak je do mě zamilovaný. A tak jsme se tam poprvé políbili a začali spolu chodit.
Po půl roce jsme si opět u ohně a pod hvězdami poprvé řekli Miluju tě, na naší první společné dovolené, přechod přes Krušné hory.
Rádi spolu podnikáme takové chodící dovolené, naše největší byla minulé léto, kdy jsme přecházeli Fãgãrãš, rumunské nejvyšší pohoří.
No a o letošní letní dovolené v září, kdy jsme pro změnu přecházeli stezku Českou Kanadou na jihu Čech, tak můj nejmilejší, 14. září v půl 9 večer, samozřejmě u ohně a pod hvězdami a navíc na ostrůvku uprostřed ničeho, poklekl a zeptal se mě, jestli si ho vezmu za muže.
Bylo to krásné a romantické.
A teď už jsme na další společné cestě - ke svatbě, která nás čeká 14. srpna 2027 ❤️