Zásnuby jako z pohádky

Ahoj, jmenuji se Honza a rád bych se s vámi podělil o příběh, jak jsem svou milovanou Anetku požádal o ruku. Když se ohlédnu zpátky, náš vztah je plný dobrodružství. Poznali jsme se na turistickém výšlapu, který tehdy pořádal můj brácha Vojta. Chvíli to trvalo, než jsme se dali dohromady, ale když to konečně klaplo, stálo to za to. Přestože nás dělí větší věkový rozdíl a i náš vztah měl horší chvíle, všechno jsme společně ustáli. Mimo jiné i proto, že nás spojují společné záliby jako příroda, hory, pěší turistika, zvířata, české hrady a zámky a lowcost cestování s batohem na zádech.

Když jsme se začali bavit o společné budoucnosti a manželství, bylo jasné, že je řada na mně, abych dodržel tradici a požádal Anetku o ruku. Jenže to mělo háček. Anetka samozřejmě tušila, že se k tomu schyluje. Musel jsem proto vymyslet dokonalou kamufláž, aby do poslední vteřiny nic nepoznala.

Využil jsem naše společné koníčky. Vzali jsme batohy a s bráchou Vojtou, u kterého náš příběh kdysi začal, jsme vyrazili na čtyřdenní přechod Bílých Karpat se spaním venku. Čtyři dny v přírodě byly naprosto skvělým krytím. Po sestupu z hor nás brácha opustil a my jsme se ubytovali v útulném podkroví malého jihomoravského vinného sklípku.

Další den jsme navštívili ZOO v Hodoníně a pak přišel na řadu zlatý hřeb výletu – barokní zámek Milotice. Už před delší dobou jsem zjistil, že si tam návštěvníci mohou zapůjčit repliky historických kostýmů. Oba máme moc rádi pohádky, a tak se mi v hlavě zrodil plán: Překvapím ji a požádám o ruku jako opravdovou princeznu.

Prohlédli jsme si zámek, dali si něco dobrého v zámecké kavárně a prošli se parkem mezi krásnými pávy. Kolem nás po nádvoří pobíhali malí princové a princezny ze školních kostýmových prohlídek, což celé místo proměnilo v živou pohádku. Aby byla památka dokonalá, objednal jsem k půjčení kostýmů i fotografa. Při fingovaném „odskočení si na WC“ jsem si ho odchytil, abych ho zasvětil do svého tajného plánu. Pro fotografa nebyla čeština mateřským jazykem, takže naše konspirační domluva byla chvílemi zábavná, ale pochopil mě.

Jenže sotva jsme se vydali pro kostýmy, zhoršilo se počasí a začalo pršet. Procházka zámeckou zahradou padla a vypadalo to, že se budeme moci vyfotit jen pod arkádami na vnitřním nádvoří. Náš skvělý fotograf ale zabojoval – vzhledem k mému tajnému plánu vyjednal výjimku a domluvil nám focení přímo v interiérech zámku, kam se běžně v kostýmech vůbec nesmí.

Dámy v půjčovně nám pomohly vybrat parádní šaty a ukrýt prsten. Po pár snímcích na nádvoří jsme vpluli do komnat zámku. Motali jsme se tajnými chodbami, kudy běžná prohlídka nevede, proplétali se mezi skupinkami návštěvníků a hledali vhodné místo.

V jedné z komnat udělal fotograf pár snímků a najednou řekl: „Teď klekni!“ místo sofistikovaného hesla, které jsem mu vysvětloval. Poklekl jsem a vyndal prsten. Krabička svou barvou tak dokonale ladila s mým kloboukem, bílou košilí a červenými detaily na mém kostýmu, že Anetka v první chvíli přemýšlela, jestli to není jen další půjčená zámecká rekvizita. Nebyla. Řekl jsem jí pár slov od srdce, která si necháme jen pro sebe, a moje zaskočená, dojatá princezna řekla „ANO“. Do poslední chvíle opravdu nic netušila.

Po focení nám zbyla ještě chvilka, a tak jsme se v kostýmech prošli po nádvoří a kolem kavárny. Musím přiznat, že jsem si svou novou roli čerstvě zasnoubeného zámeckého pána náramně užil – cizí návštěvníci si nás fotili a já jim s úsměvem a patřičně samolibě šlechticky kynul.

Nádherný prstýnek Angelína Princess se Anetce moc líbil a k princezně na zámku sednul perfektně. A když jsme zjistili, že lehce nesedí, úprava velikosti proběhla zdarma a vše bylo rychle vyřešené.

Teď už plánujeme svatbu. A proč posíláme náš příběh do soutěže? Rádi bychom spojili naši zálibu v cestování a zvířatech a podívali se do Afriky. Vyhrát tuhle cestu by pro nás bylo splněným snem.