Západ, který nás spojil.

Ahoj přátelé,
začal bych asi úplně na začátku. Chtěl sem Anetku tehdy poznat už dřív, ale bohužel po mém asi 3. pokusu si s ní psát jsem byl odmítnut, ale bacha - na čtvrtý pokus už to vyšlo. Dlouho jsme si psali a asi po měsíci, když ona měla nějaké problémy doma mi napsala, že by mě chtěla poznat a jít ven, že musí vypadnout z baráku. Neváhal jsem a i když jsem byl v práci, tak jsem jí napsal, že hned po práci ji vyzvednu. A touhle větou se to vše začalo psát. Příběh mé lásky, kterou jsem nepočítal, že někdy najdu.

Vzal jsem ji do sadu mezi mandloně a v ten pravý čas jsme vylezli na rozhlednu, kde jsem ji objal zezadu a dívali se spolu na ten nejkrásnější západ slunce.
Od té doby jsme si psali nonstop o všem. Pak jsme se navštěvovali, poznávali se a já věděl, že už vedle sebe nikoho jiného nechci.

Po naší první dovolené jsme spolu začali bydlet a začala mi pomáhat stavět nový baráček, který mi vzal tornádo. První rok našeho vztahu byl pro nás v nějakých chvílích těžký. Byla tam nejistota, ztráta miminka a pochybnosti, ale vše jsme přešli a v roce 2023 jsem se dozvěděli, že čekáme dceru, naše zdravé duhové miminko. A naše druhé Vánoce jsme byli už ve 3. Přestěhovali jsme se do nového baráčku, který jsme si udělali tak, jak jsme chtěli a život jel na plno, vše bylo krásné.

Až do léta 2024, kdy mi umřela moje největší opora, která tady semnou byla od mého narození a tou oporou byl můj tatínek, ale i v tomhle těžkém obdobím, kdy nestihl ani dcerky první narozeniny, tady byla Anetka pořád pro mě a toho si moc vážím. Po naší velké ztrátě jsme se ale asi za 3 měsíce dozvěděli radostnou zprávu, že čekáme další miminko, tentokrát syna. Přivítali jsme ho v roce 2025 a tehdy jsem si i kvůli tatínkovi uvědomil, že ten život hrozně utíká a nevíte kdy doběhne a tak jsem ji během léta, měsíc po tom, co dojela z porodnice, požádal o ruku a zeptal jsem se, jestli bude chtít nést mé příjmení. Samozřejmě souhlasila a právě proto jsme se ocitli v nejvíc útulném zlatnictví Brilas, kde jsme si nakonec i odnesli naše snubní prsteny a chystáme se na náš velký den D, který má být v roce 2027 a moc se těším, že bude už mojí ženou. Zásnuby proběhly v útulném prostředí a to u nás doma, ale bohužel na fotky nebyl čas a tak to máme jen v našich vzpomínkách.

Upřímně, kdyby tohle mi někdo řekl, že to bude můj život, vysmál bych se mu. Nikdy jsem s takovým životem nepočítal, že bych se mohl někdy tak moc zamilovat a i mé okolí tomu moc nevěřilo, ale stalo se a jsem rád, že jsem se tehdy nevzdal, že mě pak chtěla vidět a že západ slunce nás spojil.
Miluji ji z celého srdíčka a věřím, že fakt člověk má někde tu svoji spřízněnou duši. Já už ji našel a pokud vy ještě ne, tak je řada na Vás. :)