Pod břízami začalo nase navždy

Náš příběh začal pozváním na kávu do místní kavárny u řeky.
Na prvním rande jsme si sedli na lavičku pod břízami a povídali si tak dlouho, až se setmělo. Když už jsme měli jít, Rob mi trochu nesměle oznámil, že slíbil jeho mamince, že ji večer vyzvedne z nějakého večírku. Prý naše rande nechce přerušovat, ale musí. A pak dodal, že jestli budu chtít, můžeme se vidět ještě potom.
Já celkem bez váhání řekla, že bych chtěla.
A tak vzniklo naše první „druhé rande“. V autě jsme až do čtyř do rána jezdili po okolí a povídali si o všem možném - o životě, o sobě, o budoucnosti… zkrátka o nesmrtelnosti chrousta. A nějak jsme od té noci zjistili, že nám spolu vlastně vůbec nechce být bez sebe.

O pár týdnů později jsme se nastěhovali k sobě. Možná trochu rychlost, ale když člověk potká toho svého, některé věci prostě není potřeba zbytečně odkládat. ❤️
Dnes jsme spolu skoro dva roky a já můžu s jistotou říct, že je to nejkrásnější vztah a nejhlubší láska, jakou jsem kdy poznala.

A včera jsme se vrátili tam, kde to všechno začalo. Pod stejné břízy. Na stejné místo. A dostala jsem nejkrásnější otázku, co může holka od svého vyvoleného dostat.
Od včerejška tak na prstu nosím zásnubní prstýnek od Brilasu a v srdci jednu krásnou myšlenku - že některá místa si člověk zamiluje proto, že jsou krásná. A některá proto, že se na nich začne psát jeho nejkrásnější příběh.