Už víme, že žádná náhoda není jen tak „náhoda“. Cesta je sice dlouhá, ale vždy vede k někomu.
Beru si bývalou manželku svého kamaráda z vojny, kterého jsem poznal v roce 1993 - a kterému jsem byl v roce 2000 na jejch svatvě za svědka. Několikrát jsem je dával znovu dohromady, než se definitivně rozešli v roce 2008.
Teď máme svatbu ve stejný den a na stejném místě jako kolega z mé nové práce, který jde hned po nás za svědka svému synovi. A to i když v práci nejsme víc než pět lidí - na což jsme přišli ve chvíli, kdy jsem si ,,tajně" žádal o volno.
Mimo jiné: naši rodiče měli svatbu ve stejný den a hodinu ..., naši tátové spolu chodili do jedné třídy na základní škole, atd…
A příběh o nás pokračuje. Kdo ho asi píše? Myslíme, že my dva spolu - nějak. A kdepak asi byl asi začátek?...
-
Úplné začátky v minulosti.
-
Těsně vedle. Jako svědek a nevěsta.
-
Pokračujeme spolu.
-
Dovolené.
-
Výlety.
-
Významné události!
-
Už se známe dostatečně?
-
K čemu zlato? Aaale titan by se hodit mohl.
-
Pokračujeme…