Střet dvou světů

Nemyslím si, že náš příběh je nutně něčím výjimečný pro ostatní kolem nás, ale pro nás dva ano, proto se o něj i ráda podělím.

Psal se rok 2022 a já právě přijížděla do nového kraje za vidinou vysoké školy. Všechno se tak lišilo - kruhové objezdy, systémy vysoké školy a přátelé, kteří zde zatím žádní nebyli. Seznamovat se ve škole nebylo nijak těžké, ale rozšířit svůj okruh známých mimo budovu školy už náročné bylo. Začala jsem se tedy poohlížet na Tinderu, což pro mě jako fanynku opravdových zločinů bylo náročné, protože jsem si byla vědoma toho nebezpečí, a když jsem si s někým psala, už jsem se viděla u něj zavřená ve sklepě. Vybírala jsem tedy pečlivě a světe div se, vyšlo to. Psali jsme si a já věřila, že je tím, za koho se vydává. Rozhodli jsme se tedy, že se potkáme u mě na bytě (já vím, trochu riskantní), ale vzhledem k tomu, že tohle píši, tak to zřejmě dopadlo nejlépe, jak mohlo.

Rozuměli jsme si hned od první chvíle, i když přijel rovnou z práce a nutně si potřeboval dát sprchu. Nikdy jsem nepotkala takové sluníčko, on se umí smát, umí udělat ta romantická gesta a umí překvapit, i když to byl na začátku takový stydlín. Poté už to šlo ráz naráz, všichni v našem okolí si museli myslet, že jsme se zbláznili, během dvou týdnů od našeho prvního setkání se ke mně přistěhoval a doteď ho za to obdivuji, protože to byl studentský byt a nic horšího jsem nikdy neviděla.

Teď už je to několik let, co jsme spolu a ať se děje cokoli, jsme tu jeden pro druhého. Uvědomuji si, jaké mám štěstí, že mám vedle sebe někoho, kdo umí na mé tváři vytvořit vždy úsměv, podpoří mě, ať si zamanu cokoli a toleruje moje nedokonalosti.

Příští rok dokončím vysokou školu a hned po ní se budeme brát, no není to báječné? Děkuji za dočtení našeho příběhu.