Dětská láska

Někdy ty nejkrásnější příběhy nezačínají velkým gestem, láskou na první pohled ani romantickou scénou jako z filmu. Začnou úplně obyčejně. Třeba dvěma dětmi, které se potkávají na sídlišti, aniž by tušily, že se jejich cesty jednou spojí na celý život.

Náš příběh začal vlastně ještě dřív, než jsme si ho vůbec začali psát. Už jako děti a puberťáci jsme se míjeli a potkávali na sídlišti. Jen dva lidé, kteří o sobě možná ani pořádně nevěděli. Až v roce 2014 jsme se poprvé skutečně potkali a prohodili spolu pár slov. Bylo nám čtrnáct a rozhodně jsme tehdy netušili, že právě stojíme na začátku něčeho, co nás bude provázet dalšími dvanácti lety.

V roce 2015 jsme se začali víc potkávat venku, na koupališti,… Každý jsme tehdy měli svou partu kamarádů, svůj svět a svůj život. Jenže přišel srpen 2015… a ten se nám stal osudovým. ❤️

Dodnes je vlastně neuvěřitelné pomyslet na to, že dva čtrnáctiletí lidé, kteří se tehdy do sebe zamilovali, spolu jednou budou žít tak krásný život. Asi jsme oba tehdy tak trochu věřili, že to bude hezké, dokud to bude hezké. Ale že spolu vydržíme tolik let? To bychom si nejspíš sami nikdy netipli.
Pak přišla střední škola. Každý jsme nastoupili na jinou, a tak jsme se postupně začali učit, že láska není jen o tom být spolu každý den. Užívali jsme si každý volný víkend, každou společnou chvíli a každý okamžik, kdy jsme mohli být spolu. Zatímco jiní možná řešili, co podniknou o víkendu, my jsme řešili hlavně to, co SPOLU podnikneme o víkendu.

Postupně jsme dospívali. Z dětí se stávali dospělí lidé a z první lásky něco mnohem hlubšího. Po maturitě nastoupil partner do práce, já pokračovala na vysokou školu v jiném městě. Najednou jsme měli ještě méně času. Povinnosti, práce, škola, dojíždění… život se začal měnit a my s ním.

Ale nikdy jsme nepřestali hledat způsob, jak být spolu.

Využívali jsme každou volnou chvíli. Jezdili jsme na výlety, vyráželi na dovolené, velice si oblíbili vysokohorskou turistiku a vytvářeli si vzpomínky. Nebylo vždycky jednoduché skloubit naše životy, ale právě tehdy jsme možná nejvíc pochopili, že vztah není o tom, kolik času spolu člověk má. Je o tom, co s tím časem udělá.

A pak přišel další velký krok.

V roce 2023 jsme spolu začali bydlet. Najednou už to nebyly jen společné víkendy a dovolené. Bylo to každodenní „my“. Společné snídaně, obyčejné večery, nakupování, vaření, uklizen, starosti, radosti… zkrátka skutečný život.

A protože jeden velký životní krok nám zřejmě nestačil, pořídili jsme si také naše čtyřnohé miminko – Sphynxí koťátko. ❤️ Je to naše dítě, které nadevše milujeme.

Po půl roce přišlo další stěhování – tentokrát do našeho vlastního bydlení. A s ním i rekonstrukce kuchyně. Dvě stěhování, rekonstrukce a společné bydlení během jednoho roku… Jak se říká: který pár přežije stěhování, ten už přežije všechno.

A my jsme ho přežili.

Možná právě v těch obyčejných chvílích jsme si začali nejvíc uvědomovat, co vlastně máme. Že láska není jen o krásných dovolených, výletech a romantických chvílích. Je i o tom, že spolu vybíráte nábytek, rekonstruujete kuchyň, řešíte běžně starosti, občas se pohádáte a na něčem se neshodnete, ale najdete společné řešení. Vracíte se unavení z práce a přesto se na sebe těšíte. Je o vzájemné podpoře, péči a o pocitu, že ať se děje cokoliv, máte vedle sebe člověka, na kterého se můžete za každé situace spolehnout. A že ten dámy člověk je Vaše ,,doma”, ať už jste kdekoliv na světě.

Pracujeme, cestujeme, plánujeme další dobrodružství, užíváme si společné chvíle a hlavně se o sebe navzájem staráme. Z těch dvou čtrnáctiletých dětí, které se kdysi potkávaly na sídlišti, jsme vyrostli v dva dospělé lidi, kteří spolu chtějí prožít celý život.

A pak... po téměř jedenácti letech od našeho osudového léta přišla žádost o ruku. ❤️

Ten okamžik byl důkazem toho, že někdy opravdu stojí za to věřit tomu, co začalo jako dětská láska. Že některé vztahy s věkem nezmizí, ale naopak rostou spolu s námi. A že člověk může po letech stále cítit, že právě ten druhý je jeho člověk.

Dnes už nejsme dvě děti ze sídliště. Jsme snoubenci, máme společný domov, našeho milovaného kočičího parťáka, obrovskou lásku a před sebou celý život.

A příští rok nás čeká další kapitola našeho příběhu - svatba. ❤️

Těšíme se na ni nesmírně. Nejen na jeden krásný den, ale hlavně na všechno, co přijde potom. Na další společná rána, večery, dovolené, výlety, smích, možná další stěhování, další dobrodružství, malé i velké životní zkoušky… a na všechny ty obyčejné dny, které budou vlastně úplně neobyčejné.

Nevíme, co všechno nám život přinese, ale víme, že každý okamžik, ať už dobrý nebo špatný, budeme chtít prožít spolu. ❤️

Doufáme, že tohle je teprve začátek těch nejkrásnějších kapitol.