Alena + Vratislav: Když přijde to nejkrásnější právě ve chvíli, když to vůbec nečekáme.

Po předchozí bolestné zkušenosti jsem už žádný vztah nehledala. Moje srdce bylo opatrné a na lásku už příliš nevěřilo. Vraťa byl naopak krátce po rozchodu s partnerkou, se kterou jejich vztah už několik let nefungoval. Ani jeden z nás tehdy netušil, že právě tato životní etapa a naši společní přátelé nás přivedou k sobě.

Před více než třemi lety jsem přišla na návštěvu ke své kamarádce, která mi o Vraťovi začala vyprávět a zeptala se mě, jestli bych ho nechtěla poznat. Tenkrát jsem jí poděkovala, řekla jí ,že je hodná a že jsem spokojená ve své samotě a momentálně se soustřeďuji a těším se na příchod svého prvního vnoučátka....

Krátce na to mi přišla první milá zpráva od Vraťi. Odpověděla jsem mu jen ze slušnosti a s odstupem. Ač byla písemná konverzace s ním velmi milá a spontánní, nechtěla jsem nikomu dávat žádné falešné naděje, ani riskovat svoje další zklamání. Přesto jsem po několika týdnech přijala pozvání ke krátkému osobnímu podvečernímu setkání na kávu do restaurace. Vraťu ještě ten večer čekala návštěva u jeho přátel. Jenže čas jako by se na chvíli zastavil. Povídali jsme si, smáli se a ani jsme si nevšimli, že uběhly dvě hodiny. Ani jednomu se nechtělo odejít. Měli jsme pocit, jako by jsme se znali už spoustu let a stále si měli co říct. V tu chvíli mezi námi bylo něco, co se jen těžko popisuje.

S každou další zprávou, telefonátem a společně strávenými chvílemi v nás rostla důvěra, blízkost a nakonec i hluboká láska. Dva samostatné příběhy se spojily v jeden.

Dnes jdeme životem bok po boku, sdílíme radosti, starosti, podporujeme se, vážíme se jeden druhého. Jsme vděční za život, za osud a za dar, že jsme se mohli potkat, protože ta nejkrásnější láska je čistá, opravdová a vyrůstá z úcty, porozumění a společně prožitých dnů.

A právě takový je náš příběh- příběh dvou lidí, kteří nic nehledali, ale našli jeden v druhém svůj domov.