Náš osudový příběh

Náš příběh lásky

Náš příběh začal celkem nenápadně v Domě dětí a mládeže. Michal tam pracoval a já jsem tam externě vedla jeden kroužek. Zajímavé je, že naši rodiče se znali dávno před námi – vlastně všichni byli nějak spojeni právě s „Domy dětí“.

Když jsme se poprvé potkali, rozhodně to nebyla láska na první pohled. Spíš jsme se jen tak zaregistrovali. Postupně jsme si ale začali psát, našli společná témata a zjistili, že si máme co říct. V kanceláři jsme po sobě začali nenápadně pokukovat a moje mamka dokonce pro Michala hledala přítelkyni – vůbec ji ale nenapadlo, že by tou pravou mohla být její vlastní dcera.

Pak přišlo první rande. Michal zvolil únikovou hru v Plzni… možná proto, abych mu z rande neutekla dřív. Ať už byl plán jakýkoliv, vyšel dokonale. Začali jsme se scházet čím dál častěji. Nejdřív tajně, aby se o nás moc nevědělo, později už úplně oficiálně.

Po pár měsících se Michal nastěhoval ke mně a začali jsme budovat společný domov i společný život. Největším štěstím pro nás bylo narození naší Emičky, kterou jsme si oba moc přáli. Dnes je jí pět let a dělá nám radost každý den.

Během let se změnilo hodně věcí. Michal odešel pracovně ze Stoda do Prahy, kde dnes pracuje v TV Óčko jako manažer marketingu. Já jsem se zase posunula na pozici vedoucí mateřské školy. A i když nás život pracovně zavedl jinými směry, naše cesta společně pokračovala dál.

Po osmi letech vztahu přišly v únoru minulého roku zásnuby v Egyptě. A letos v srpnu nás čeká další velký krok – naše svatba.

A tak příběh, který začal nenápadným pohledem v kanceláři Domu dětí a mládeže, pokračuje dál, Tentokrát už jako příběh rodičů Emičky, kteří si dnes vybrali své svatební prsteny na naší svatbu.