Láska z přátelství

Když jsme se před 8.lety poznali, jako kolegové v práci, nikdo by neřekl, ani my dva, že za nějaký ten čas budeme spolu žít, vychovávat dceru a budeme mít před svatbou.

Tak jak se tenkrát naše cesty rychle spojily, tak se zase rozešly, byli jsme každý úplně jinde. Ale věděli jsme o sobě. Po 5 letech jsme se zase potkali a tam už přeskočila jiskra, nejprve z přítelovy strany, jelikož já byla zadaná a brala jsem ho opět jako kolegu. Bohužel (dnes už bohudík) u mě ve vztahu, ve kterém jsem byla, nebylo úplně všechno v pořádku (dá se říct, že spíš nic). Začali jsme si být opravdu blízcí jako KAMARÁDI. Vždy mě vyslechl a byla to příjemná změna a podpora. Po nějaké době jsem si uvědomila, kam mě srdce táhne a po několika týdnech jsem si řekla, že vlastně nemám co ztratit a že udělám konečně změnu ve svém životě a BUDU ŠŤASTNÁ.

A taky že byla. Začali jsme spolu hned bydlet a konečně po dlouhé době mi bylo krásně, vlastně nám oběma. Až na to, že se to nelíbilo polovině mojí rodiny. Takže několik měsíců trvalo, než to všichni vstřebali a zase se vše uklidnilo. Bylo to taky hlavně kvůli tomu, co po pár měsících přišlo. TA PECKA, ta pecka v podobě dvou čárek na těhotenském testu. Všechno se uklidnilo a my si žili krásně a spokojeně. Po ani ne roce od narození dcery jsme si řekli, že by byla fajn první společná dovolená, a tak jsme našli ubytování a vyjeli všichni tři do Chorvatska na 1. společnou dovolenou.

Zde ovšem přišlo to další krásné BUM v podobě ŽÁDOSTI O RUKU. V polovině týdne mě přítel s pomocí naší dcery v náručí požádal o ruku a bylo to nádherné, takové jaké jsem si to kdysi jako malá holka vysnila. Nikdy na ten den, stejně jako na den, kdy se narodila naše dcerka, nezapomenu.

Dnes je to sotva půl roku od zasnoubení a já tu sedím a rozplývám se nad prstýnky, které jsme si byli vybrat minulý týden a dnes vyzvedli. Natěšená na další nezapomenutelný DEN v NAŠÍ společné cestě životem. A vzpomínám na to, jak jsme se před těmi X lety poznali a nikdo z nás neměl, ani tušení, kde dnes budeme.