Z lavice, přes kopce až na druhý konec světa a ještě dál…

Zní to spíše jako v americkém filmu, ale i náš příběh se začal psát ve školních lavicích. Když ve druhém ročníku střední školy otevřel dveře třídy nový spolužák, netušila jsem, že se právě dívám na svého budoucího manžela.
Celé dva roky nás spojovalo jen přátelství, které však postupně dozrálo v něco hlubšího. Zlom přišel ve čtvrťáku, přesně v den jeho dvacátých narozenin, kdy mě pozval na naše první rande. Ta cesta domů nám oběma změnila život – právě tehdy mi vyznal lásku.

Od toho okamžiku kráčíme světem společně. Ať už šlapeme do pedálů na kole, zdoláváme vrcholky hor nebo se jen tak touláme pěšky, s každým novým kilometrem neobjevujeme jen svět kolem nás, ale i jeden druhého. I když jsme oba ještě mladí a tak nějak hledáme svou cestu životem, v jedné věci mám naprostou jistotu: s nikým jiným bych nebloudila životem radši.
Také proto zaznělo mé ANO na mojí vysněné dovolené v Karibiku, kde jsme si slíbili, že už budeme napořád bloudit a objevovat spolu.

Cesta lásky je plná úžasných příběhů, ale my všichni co máme to štěstí se zapojit, už jsme v životě vyhráli, máme jeden druhého, na svatební cestu do naší vysněné Ameriky už našetřeno máme, ale chtěli bychom se o naše štěstí podělit s těmi, kteří ho neměli a dokonce si ani sami pomoct nemůžou.
Cesta lásky by nás vzala za našim snem a my bychom pomohli ke snu, útulkům a chovným stanicím.