Milerovic příběh

Začalo to nesmělým pozdravem. Ahoj Terezko. A protože bylo před Vánoci a Terezka si zasloužila už konečně taky hezké rande a ne jenom všichni ti, kteří dávají láskyplné fotky na instagram a facebook, tak Terezka odepsala na Liborův nesmělý pozdrav. Možná kdyby to Libor tenkrát neposlal nebo poslal o den dřív nebo později, už by mu štěstěna nebyla tak nakloněná. Díky Bohu to udělal.

Ten první moment, kdy ji uviděl přicházet k tomu ruskému kolu u prioru ve Zlíně, si bude pamatovat možná až do konce života. Už tam věděl, že “ta holka “ se mu ale sakra líbí!

Libor a Terka spolu prožili dva roky chození, první randíčka, společné první i druhé letní dovolené, prochozené kilometry po horách, plážích, lesích, kopcích a městech. Začali si spolu budovat společný domov, vychovávat první společné psí miminko, proleželi jsme spolu hodiny na gauči a i zažili dny, kdy jsme se neměli zrovna rádi, ale to všechno vedlo k tomu, co teď Libor chce všem říct.

Řekl Terce ještě jednu nesmělou větu, ze které měl ještě větší strach, než z té první. Byla to věta: ,,Lásko, miluji tě, vezmeš si mě?”. A protože ani na tuhle větu ho Terka neposlala do háje, tak teď všem může říct, že se budou brát !

Tak 2026, Milerovi.