Vesnická romance

Známe se už od školky, ale jiskra mezi námi přeskočila až mnohem později. Začali jsme spolu chodit až na střední škole, což poměrně záhy zkomplikovala světová pandemie. Nicméně jakmile jsme překonali ta nejtvrdší opatření, naše společná budoucnost začala opět vypadat růžověji. Další skutečná krize v našem vztahu nastala, jakmile jsme se spolu sestěhovali. Začali jsme spolu žít ihned po maturitě a ani jeden nebyl zvyklý na to, že jsme spolu 24/7. Náš vztah to málem zničilo, ale jakmile se nám podařilo si všechno vyříkat, přišla na té naší horské dráze další vzestupná fáze. Ani jednomu z nás ještě nebylo pětadvacet a když někomu řekneme, že jsme spolu již sedm let, tak nám to buď strašně přejí nebo na nás koukají jako na blázny. V každém případě jsou však vždy překvapení, což lze říci i o nás samotných.

Jsem ale neskutečně rád, že jsme to spolu nevzdali. Naše společné úsilí se totiž vyplatilo letos v létě. Vyrazili jsme spolu s mým mladším bráškou na dovolenou do Slovinska. To, že jel s námi, bylo podstatnou součástí mého plánu, protože bez něj, by se mi to všechno nepodařilo. On o mém záměru již přes měsíc věděl a musím říct, že jeho schopnost udržet tajemství ve svých třinácti letech je vskutku obdivuhodná. Trávili jsme příjemné pozdní odpoledne u vody, která byla pekelně studená, ale to nám příliš nevadilo, dokud slunce nezačalo pomalu zapadat za obzor. To byl nejen signál, že máme již vylézt z vody, ale také že nastal ten správný čas. Převlékli jsme se a vydali jsme se nahoru na most, abychom se kochali výhledem, zatímco můj bráška se dal do práce. Zatímco jsme si užívali poslední sluneční paprsky toho dne, dole u vody byly již rozvěšeny naše společné fotky, z nichž některé zde sdílíme i s vámi. Jakmile jsme se vraceli zpět k vodě, vlezl můj bráška do té ledové vody, dal mi signál, že vše je připraveno a schoval se za balvan s připraveným telefonem, aby mohl zachytit tento jedinečný okamžik.

Snažil jsem se, aby to bylo překvapení. Svou práci jsem však odvedl až příliš dobře, protože Emča byla tak moc překvapená, až nemohla uvěřit, že se to skutečně děje. Upřímně, ani já jsem si nebyl jistý, jestli se mi to celé jen nezdá. Oběma nám to docvaklo, až když jsme se následující den probudili jeden vedle druhého a prsten byl stále na svém místě.