Výlety, které vyslovily otázku

S Luckou jsme se poznali na vysoké škole v Plzni takovým zvláštním způsobem, že jsme (asi osudem) neustále na sebe naráželi, vlastně do té doby, že se z čistě náhodných setkání vyklubal vztah. Po necelých dvou letech jsme se spolu přestěhovali na druhou stranu republiky, do Opavy, kde jsme začali pracovat jako fyzioterapeuti v rehabilitačním ústavu. Jak to tak bývá, přes týden jsme pracovali a o víkendech se snažili hledat čas pro sebe v podobě výletů, které nás oba baví a začali jsme objevovat a poznávat Moravskoslezský kraj. A ve mně stále více a více sílil pocit, že chci s Luckou strávit život. Chtěl jsem ale pokud možno originální, nezapomenutelnou a romantickou žádost o ruku.

Naplánoval jsem tedy sérii deseti výletů, které spolu podnikneme, kdy název každého výletu začíná jedním písmenem otázky: ,,Vezmeš si mě?“ Každý výlet byl pro Lucku překvapením, nikdy nevěděla, kam jedeme a už vůbec netušila, že každý výlet je jedním dílkem do skládačky většího plánu.
Postupně jsme tedy hledali kešky na zřícenině hradu Vikštejn, vylezli na stále hořící a doutnající haldu Ema, hráli si s šimpanzím mláďátkem v Zoo, poučili se z historie v Muzeu, přečerpávali vodu v Elektrárně Dlouhé stráně, vylezli na trúbu a dali si uši ve Štramberku, obešli přehradu Slezská Harta, vystoupali jsme na vysokou pec v Industriální oblasti Dolních Vítkovic, šli po stopách dolů na Malé Morávce a zakončili to Exkurzí na hradě Karlštejn a to i s našimi rodiči, kteří o tomto plánu v tu dobu věděli a kdy jsem již měl požehnání od Lucčiných rodičů.
Fáze druhá bylo zakoupení prstenu, kdy jeho velikost jsem zjišťoval jako ninja (:D) v noci na spící partnerce pomocí papírového řemínku a následně v Ostravě s naprosto nejmilejší paní vybral vítěze. Poté jsem nechal v tiskárně vyhotovit plakát se shrnutím všech výletů, kdy po správném přečtení vystoupí na povrch osudová otázka.
Noc před oním dnem jsem neuměl vzrušením ani usnout. Samotné vyvrcholení tohoto pětiměsíčního snažení proběhlo v Jakubčovicích u rozhledny Šance. Vstávali jsme brzy ráno, udělali jsme si snídani s sebou, kávu do termosky a já schoval prsten do náprsní kapsy u bundy. Chtěli jsme se totiž nasnídat při východu slunce. Bylo stále ještě částečně zamračeno z předchozího dne, po dešti, čerstvý vzduch a na lehátkách na vyhlídce se nám naskytl úžasný výhled na probouzející se přírodu s jemnou mlhou v údolí. Při vycházejícím slunci jsem rozbalil svůj plakát s výlety a sledoval Lucčiny oči brouzdající po papíře, když v tom najednou, s uvědoměním si dané otázky, se do široka rozevřely, objevil se široký úsměv, já si klekl na koleno a zeptal jsem se, zda si mě vezme. Odpověď byla ano. No a my teď s nadšením plánujeme svatbu.