Láska z jiné doby

Vážení neznámí, chtěli bychom vám vyprávět příběh velké lásky. Takové, která je nadčasová a proplétá se různými dobami, obdobími i zážitky. Oba dva totiž milujeme historii a do jejích tajů pravidelně nahlížíme a vydáváme se na výpravy.

A tak začal i náš společný příběh. Oba dva jsme se účastnili lovecké kratochvíle - události oslavující lukostřelbu, dobré pití a jídlo. Tam jsme se poprvé setkali… byť si z onoho večera ani jeden z nás příliš nepamatuje, padli jsme si do oka.

Od té chvíle jsme se začali pravidelně vídat, navštěvovat se. Nebylo to úplně snadné, protože v té době Anet studovala v Brně a Adam pracoval v Hradci Králové. Myšlenkami jsme spolu však byli stále. Velký zlom nastal s příchodem covidu. To byla Anet na návštěvě v Hradci, u Adamových rodičů. Na týden. Pak se však uzavřel přechod mezi okresy a z týdne byly dva měsíce! Dva měsíce života v jednom pokoji u rodičů. Jestli jsme zvládli tohle, zvládneme již vše!

První velké společné rozhodnutí přišlo, když Adam skončil v práci. Mohl buď hledat znovu v Hradci a mohli jsme se vídat občas, nebo se nastěhovat do Brna a začít žít s Anet. A tak se stalo - zhruba po půl roce vztahu začíná náš společný život.

V historii, které se nadále pilně věnujeme, Anet začala ztvárňovat urozenou dámu Hildegardu z Rančířova, družku Adama z Dobřenic. Občas si odskočíme i do říše fantazie, kde nejsou pravidla tak přísná, a pak ztvárňujeme rozličné role.

Naše rodina se záhy rozrostla o dvě chlupaté kousavé potvůrky, fretky Karmu a Auroru. Jsou neposedné a věrně nás doprovází na našich dobrodružstvích. I když nás občas pořádně potrápí, například když utečou z nedovřené klece a toulají se mezi stany, nedáme na ně dopustit.

Stále rozšiřujeme portfolio našich společných aktivit a snažíme se ho skloubit dohromady s rodinným životem. Například Vánoce spolu slavíme ve dvou den před štědrým dnem, podle nás a na štědrý den pak s rodinou.

Nejzásadnější životní události však nastaly v poslední době…

Když Adam plánoval žádost o ruku, vrátili jsme se na místo, kde to všechno začalo. Na místo, kde jsme se poprvé potkali. Čekal tam připravený piknik. Bylo to krásné, klidné a přesně takové, jaké jsme si přáli – opravdové.
Naše svatba (vlastně dvě svatby) byla přesně odrazem toho, jací jsme - a sice megalomani. Trvala od čtvrtka do neděle. První byla ve čtvrtek, druhá část pak v sobotu. A mezi tím jsme spolu s kamarády předělávali celé místo aby získalo náš osobitý ráz.

První – pro rodinu, tradiční a slavnostní. Oba dva jsme z naší generace první, kdo se v našich rodinách bere, a proto je potřeba aby zážitek byl krásný a komfortní pro všechny, od sourozenců, přes bratrance a sestřenky po rodiče a prarodiče. Řekli jsme si své “Ano” a jedno oko nezůstalo suché. I když Anet se během obřadu povedlo rozesmát všechny včetně pana starosty, když v půlce oznámila že si zapomněla kytici a obřad bude nutné přerušit než si pro ni dojede (asi půl hodiny cesty).

Druhá – pro nás. V rudých oděvech, s ohňovým obřadem při setmění a vlastními sliby, které jsme si řekli při kování podkovy. Anet si šila vlastní šaty a vzhledem k tomu, že se nezvládla rozhodnout pro jeden konkrétní vzhled, vyrobila si několik doplňků, které v průběhu dne měnila (pláštíky, rukavičky, rukávy,...). A aby toho nebylo málo, dlouhodobě je nám líto, že svatební šaty mají obecně jedno využití. Takže jsme pobídli naše kamarádky, aby nám na svatbu dorazily ve svatebních nebo alespoň bílých šatech - a byla to nádhera!

A tak naše společná cesta pokračuje, z dobrodružství do dobrodružství, z příhody k příhodě… a tak to máme přesně rádi.

PS: Všechny oděvy na všech fotkách jsou Anetina vlastní tvorba