Z písku do sněhu - katamarán a koule (sněhové)

Byl červenec roku 2024. Slunce pálilo, kufry byly sbalené a já – čerstvě po rozchodu – jsem se s kamarádkou vydala na spontánní dovolenou. Žádné plány, žádná očekávání, a rozhodně žádní muži na obzoru. Jenže jak se říká: člověk míní, život mění. :)

Věřím, že ty nejkrásnější věci v životě přicházejí právě tehdy, když je vůbec nečekáme. A tak se 7. 7. 2024 začal psát náš příběh. Seznámila jsem se s mužem – cizincem, který mě na první pohled nijak neoslnil. Žádné jiskry, žádní motýlci. Jen obyčejné rozhovory o běžných věcech. Ale něco v něm bylo. Po mém návratu domů jsme zůstali v kontaktu – psali jsme si každý den, občas si i zavolali. A já začala cítit, že tohle není jen tak.

Dva měsíce nato jsem se rozhodla vrátit – tentokrát bez ohlášení. Madi o mém příletu neměl ani tušení. Moje sestra, která letěla se mnou, zachytila ten moment překvapení na video. A právě tehdy jsme si řekli, že to spolu zkusíme. Celou dovolenou jsme se vzájemně poznávali. Řešili jsme kultury, budoucnost, výchovu dětí… prostě všechno, co se obvykle na začátku vztahu neřeší. Ale nám to dávalo smysl. Čím víc času jsme spolu trávili, tím víc mě to k Madimu táhlo. Ačkoliv je o 3,5 roku mladší, nikdy jsem nepotkala muže, který by měl tak srovnané hodnoty, názory a životní cíle. Učili jsme se od sebe navzájem – jazyk, kulturu, pohled na svět....Jsem Střelec, miluju dobrodružství – a tohle bylo přesně ono. Představa společného života dvou rozdílných kultur mě fascinovala.

Po návratu do Česka jsem to bez něj vydržela sotva tři týdny – a už jsem zase seděla v letadle. Jenže tentokrát mě čekalo něco, co mě ani ve snu nenapadlo.. Ke konci dovolené jsme šli na pláž. Sestra se od rána chovala zvláštně, pořád opakovala, že je dneska „magické datum“ – 10. 10. 2024. Já to neřešila. A pak to přišlo.

Na její popud jsme si s Madim zatančili v písku za doprovodu naší oblíbené písničky Aicha. Slunce zapadalo, atmosféra byla jako z filmu – a najednou si Madi klekl na koleno. Požádal mě o ruku! Já? V šoku. On? Klečel. Sestra? Natáčela. Nechala jsem ho tam chudáka klečet pěkně dlouho, než mi došlo, co se vlastně děje. A pak jsem mu se slzami v očích řekla ANO.

Následovalo několik dalších návštěv jeho země, osobní seznámení s rodinou i přáteli. Se svatbou jsem ale chtěla ještě počkat. Až když jsem cítila, že je ten správný čas, řekla jsem mu, že jsem připravená. Dne 8. 8. 2025 jsme měli nádhernou svatbu na katamaránu při západu slunce – obklopeni rodinou, přáteli a emocemi. Spojení dvou naprosto odlišných světů se stalo realitou.

Stále sice žijeme odděleně, ale i přesto vím, že jsem se rozhodla správně. Vztah na dálku má své kouzlo – poznáváte partnera z úplně jiného úhlu. Není to o fyzické přítomnosti, ale o duševním propojení. Důvěra, respekt, pochopení a upřímnost – to jsou naše základy. A ty jsme si vybudovali už na začátku.

Spousta lidí má vůči vztahům na dálku předsudky. Ale těžko soudit, když to sami nezažijí. Jednou naše těla zestárnou, ale zůstane nám právě ten parťák, na kterého se můžeme spolehnout. Oba věříme, že jsme se nepoznali náhodou. A pokud jste si všimli zvláštních dat v našem příběhu – ano, i ta nás provází. :) A je toho mnohem více. Těšíme se na společnou budoucnost, zážitky a nevšední momenty, které nás čekají. Díky našim rozdílným kulturám máme možnost zažít věci, o kterých se nám dříve ani nesnilo.

A mimochodem – Madi ještě nikdy neviděl sníh. Takže zima v Česku bude jeho premiéra. Plánuju ho vybavit jako polárního badatele – čepice, rukavice, termoska, možná i lopata. A pak ho vezmu na kopec, kde si postaví svého prvního sněhuláka. Jen doufám, že ho nebude chtít dovézt domů rodině jako suvenýr. :)