Láska nezná hranice

Naše společná cesta začala v listopadu roku 2021, kdy venku panoval podzim - měsíc listopad a já seděla v kruhu své rodiny a přemýšlela o tom, co když si nikdy nenajdu žádného partnera, co když zůstanu navždycky sama. Rozhodla jsem se proto, že někde zkusím prolomit ledy, to “někde” byla appka, za kterou mnoho lidí vidí pouze nějaký jednorázový záležitosti, ale nenechala jsem se odradit a riskla to. Na Tinderu jsem hledala muže, který o sobě měl něco napsáno ve svém popisu, nechtěla jsem, aby konverzace začala klasickým „ahoj”,to totiž většinou neskončí dlouhým povídáním, potřebovala jsem téma, které se dá rozvést. A ON to splňoval, psal o sobě, co rád dělá a jaké má sny. Prý že miluje cestovat. Nebála jsem se udělat první krok, žena přece taky může dělat první kroky. Napsala jsem mu. Ne „ahoj, jak se máš” ale "cestování je život, když je s kým”. Poté jsme si psali a psali dlouhé dny i večery, až jsme skončili spolu, venku, na rande, na vyhlídce, ve 4 hodiny v noci. S cizím chlapem uprostřed ničeho. A víte co? Stálo to za to! Hned první pusa, první doteky, první „miluju tě”, první společný víkend, první společný usínání vedle sebe.. No, a už prostě zůstal a neodešel.. Vlastně po čase jo. Do stavby, které po roce tvrdé práce a rekonstrukce můžeme konečně říkat domov. Náš domov..Najednou společně s tím klukem ze seznamky bydlím, najednou máme dva pejsky, najednou od toho všeho uplynuly už 4 roky a najednou to nejsme jen já a on, ale my, jsme jedno, jsme manželé. Nikdy nebudu litovat rozhodnutí zkusit to. Předsudky, že chlap by měl sbalit ženu už jsou dávno pryč.

A takový malý veřejný vzkaz přímo pro něj, mého muže. - Kdybych mohla žít svůj život ještě jednou, klidně vytrpím všechny ty chyby znovu, jen když budu vědět, že na konci budeš zase Ty!

Tak tohle je náš příběh pomocí písmenek a textu. Samotnou mě dojímá ho číst, a teď si představte, jaký to je, ho žít! Někdy na nože, někdy jak zamilovaní puberťáci. Ale hlavně vždycky spolu a ve dvouch!