Nejlepší shoda

Bylo nebylo se jednou na jisté seznamce seznámili muž a žena, jejichž příběh svatbou nebude končit, ale pokračovat. Podělím se s vámi o začátek naší cesty…

Naše první setkání si moc dobře pamatuju, stál u našeho smluveného místa a já jsem v duchu prosila, ať je to on, kdo na mě čeká. Takový fešák – no posuďte sami . A tam to nekončilo. Tento záhadný muž byl taky velmi dobrý společník a cítila jsem se v jeho přítomnosti jednoduše krásně. S každým dalším setkáním jsem do něj byla více a více zakoukaná a jeho pohled mi říkal, že on to vnímá stejně. Oba máme rádi procházky, povídání o historii a squash. K mému překvapení, že to může být ještě lepší, jsem zjistila, že máme taky stejný vkus na nábytek! A tak netrvalo dlouho, a už jsem si na klíčence měnila klíče.

Jak je krásné mít po boku někoho, s kým se můžu zasmát, ale i si postěžovat na cokoli, a vždycky dostat obejmutí. A jak skvělý pocit to je, když uvařím bublaninu a ona tak rychle záhadně zmizí . Oba jsme tak věděli, že nás stejně rozdělí snad už jen smrt, a tak jsme se bavili, co dál… I když je možné žít i „na psí knížku“, my jsme měli jasno, že takto ne. I přesto mě ale žádost o ruku na Motýlí louce upřímně překvapila. Ten šok byl obrovský, ale zároveň hřejivý, přeji to každé ženě. Při cestě z louky nás doprovázel krásný motýl a my věříme, že je to znamení radostného společného života…