S prstýnkem na cestách

Myšlenku, že jí požádám o ruku při dovolené v Keni jsem měl v hlavě už delší dobu, víceméně hned co jsme se pro tuto cestu rozhodli. A jak mám ve zvyku, vše jsem jako vždy nechal na poslední chvíli.

Tři dny před odjezdem jsem tedy vzal naši velmi dobrou kamarádku, o které jsem věděl, že by mohla být v budoucnu svědkyně mé přítelkyně, a šli jsme společně v Ostravě vybrat prstýnek pro mou partnerku. Celá tato situace byla úsměvná, protože nás kamarádka objednala jako snoubence, kteří jdou vybírat snubní prsteny. Paní na pobočce byla lehce překvapená, ale po vysvětlení, že jsme vlastně přišli pro zásnubní prsten, se zasmála a pomohla nám s výběrem. Po konzultaci a vyzkoušení prstýnků jsem vybral ten pravý. „Beru ho!“

Paní na mě koukala s mírným zděšením, že takto to bohužel nefunguje a prstýnky jsou pouze na objednání. Byl čtvrtek, v úterý jsem chtěl svou partnerku požádat o ruku, ale v neděli jsme již odjížděli. A za jeden den by objednaný prstýnek nestihl přijít. Přišla na mě lehká panika. Co teď?
Po projednání našich možností jsme se tak s kamarádkou spontánně vydali do Zlína, což bylo jediné místo, kde bylo možné prstýnek vyzvednout. Aby naše cesta nepraskla, museli jsme vše stihnout, než partnerka přijela domů z práce. Rychle jsme tedy s kamarádkou sehnali auto s dálniční známkou (ani jeden jsme ji totiž neměli) a vyrazili. Dojeli jsme a prstýnek už na nás čekal. Stihli jsme to!

Společně jsme s partnerkou i kamarádkou spokojeně odletěli na dovolenou. Keňská atmosféra byla od prvního okamžiku opravdu kouzelná, jako dělaná pro zasnoubení… a tak jsem vše na recepci začal domlouvat. Vždy když mě partnerka přistihla na recepci snažila se vše vyřídit, jelikož umí z nás tří nejlépe anglicky. V tyto momenty vždy přišla na řadu moje improvizace a musel jsem si vymyslet, co vlastně řeším (nefunkční klimatizace, voda na výlet…).

Ten den jsme vyrazili na výlet do parku Bora Bora, kde jsme měli možnost krmit žirafy, hladit zebry a pozorovat spousta dalších zvířat. Po návratu zpět na hotel jsme si dali kokos od místních a zchladili se v bazénu. Během toho odpoledne v palmové zahradě zaměstnanci chystali velké srdce z palmových listů s altánkem s výhledem na oceán. S kamarádkou jsme k tomu říkali připomínky, jakože chudáci malí Keňani musí ve dvou tahat obří květináč, protože si nějaký manažer pískne, a že asi dělají nějaký fotokoutek.

Při cestě na večeři jsem konečně mohl jít s pravdou ven a řekl jsem partnerce, že jsem to vlastně zařídil já. Byla překvapená, dojatá a když se otočila, klečel jsem před ní s prstýnkem, který se mnou už tolik procestoval. Odpověď byla slzavá, ale zaznělo ANO!
Tenhle pohádkový okamžik si uchováme navždy! A aby těch překrásných okamžiků nebylo málo, dokončili jsme naši dovolenou návštěvou národních parků, kde jsme již jako šťastní snoubenci pozorovali stáda slonů, žiraf, lvy a spousty dalších zvířat.