Osudový hotel

V roce 2018 jsem se společně s bratrem rozhodla, že si najdeme práci v zahraničí a na nějaký čas odcestujeme. Dostali jsme nabídku z hotelového řetězce na práci v krásné skotské vysočině, a tak jsme vyrazili.

Po dlouhé cestě jsme dorazili do místa určení (Glencoe), kde nás na autobusové zastávce čekala manažerka hotelu. Odvedla nás na hotel a po krátkém odpočinku jsme se pustili do různých školení a podepisování papírů. Byl čtvrtek a manažerka nám oznámila, že první noc zůstaneme v hotelu, ale na víkend nás pošlou do vedlejší vesnice (Ballachulish), kde se nacházel další hotel stejného řetězce. Důvodem bylo, že pokoj určený pro zaměstnance ještě nebyl připravený.

V pátek jsme se tedy vydali do vedlejšího hotelu a potkali místního manažera, který nám naplánoval směny na víkend, abychom se nenudili. Má směna začínala v šest večer, a tak jsem si oblékla uniformu a nervózně vyrazila do práce. Manažer mě provedl restaurací a řekl, ať počkám na vedoucího, který mi byl přidělen k zaučení.


Nikdy nezapomenu na ten moment, kdy se naše oči poprvé střetly. Jako by se na okamžik zastavil čas. Usmáli jsme se na sebe a v tom úsměvu bylo všechno – porozumění, klid i zvláštní jiskra, kterou nešlo přehlédnout. Byl to on – ten, o kterém jsem snila, aniž bych ho kdy potkala.

Druhý den jsem cítila, že ho nechci ztratit. Běžela jsem za manažerem a prosila ho, ať nás nechá zůstat právě v tomto hotelu. Nechtěla jsem se vrátit. Chtěla jsem zůstat tam, kde jsem poprvé pocítila to zvláštní teplo u srdce. Jeden telefonát, trochu rozladěná manažerka, která přišla o dva pracovníky… ale já byla šťastná jako nikdy předtím. Měla jsem pocit, že jsem právě udělala jedno z nejdůležitějších rozhodnutí svého života.

Začali jsme se pomalu poznávat. Každý úsměv, každé náhodné setkání na chodbě, každý krátký rozhovor u večeře byl jako další kousek skládačky. Snažili jsme se své sympatie skrývat – nejdřív před ostatními, ale i trochu sami před sebou. Možná ze strachu, možná proto, že to všechno přišlo tak nečekaně, že jsme každý jiné národnosti a vůbec, jestli má smysl to nějak rozvíjet. City mezi námi však rostly a byly silnější než slova.

Ještě téhož roku jsme v zimě vyrazili na dovolenou do Afriky (Gambie) – jeden z mých snů, který jsem si chtěla splnit, a jsem neskutečně vděčná, že jsme tento zážitek prožili spolu. Bylo to také místo, kde jsme si poprvé řekli „MILUJI TĚ“ a oficiálně jsme byli ve vztahu.

Zkrátka řečeno – kdyby pro nás tehdy bylo ubytování zajištěno a nemuseli bychom do vedlejšího hotelu, nikdy bychom se nepotkali.

Po dvou letech strávených ve Skotsku přišel covid a my se rozhodovali, co dál a kde se usadit. Zůstat ve Skotsku? Odjet do Česka, nebo snad do Rumunska? Česko vyhrálo, a tak jsme jeli domů.

Začátky byly těžké – práce nebyla, jeho neznalost češtiny tomu nepomáhala a veškerá komunikace mezi námi probíhá v angličtině. Všechno to zařizování, telefonování, aby tady vůbec jako cizinec mohl fungovat, bylo velice stresující. Trvalo nám asi dva roky, než jsme se uchytili. Zkoušeli jsme i podnikat, ale nedařilo se.

Momentálně máme oba dva stabilní práci, a tak jsme se rozhodli, že po téměř pěti letech si uděláme menší road trip s našimi přáteli a objedeme celé Skotsko.

Po příjezdu na letiště nás vyzvedl kamarád, který s námi tento road trip absolvoval, a odvezl nás na hotel, kde jsem poznala svého snoubence. Prošli jsme se po okolí – samozřejmě začalo pršet, bez toho to ve Skotsku nejde – a začaly se nám vybavovat všechny vzpomínky. Slzy mi zalily oči a v ten moment se ke mně obrátil a požádal mě o ruku.

Byla jsem neskutečně šťastná – a ještě víc, že se to vše odehrálo na místě našeho prvního setkání. Skotsko je a vždycky bude naše srdeční záležitost.

Road trip se vydařil a celé čtyři dny jsme slavili naše zásnuby a krásy skotské vysočiny.

Tímto bych chtěla poděkovat svému snoubenci za všechny ty krásné chvíle, ale i za překážky, které jsme spolu zažili a překonali.

Mít vedle sebe někoho, kdo splňuje všechny vaše kritéria z listu „Jakého bys chtěla kluka“, je neskutečně velké štěstí. Těším se na naši další společnou kapitolu a na sloučení našich rodin.

Miluji tě!