Holka od knedlíků a kluk v maskáčich

Náš příběh spojil můj tatínek, který odjel na dovolenou, ze které se už bohužel nevrátil . Já se ocitla v tomto těžkém období bez práce, a oslovil mě tatkovo kamarád, že si vždy taťínek přál, abych pracovala v jeho jídelně u výdeje obědů . Nástup byl pro mě těžký, ale postupně jsem si začala zvykat na frmol lidí, a při každodenním výdeji až 600 obědu přišel kluk, který si přál nandat guláš. Zeptala jsem se ho, kolik si dá knedlíků, a v tu chvíli mě úplně "vypnul" a já nevěděla ani, jak se jmenuji . Jen jsem nechápala, co se to semnou děje .
Začal chodit víc a víc na snídaně, obědy, svačiny a pokaždé mi přinesl lízátko nebo nějakou maličkost. Až jsem sním po dvou měsících odjela na víkend do maringotky, a od té doby jsme spolu krásných půl rok . Nejsilnější na tom všem je, že můj tatínek mel stavební firmu, kde lpěl na žlutých bagrech, a tenhle můj kluk mě na ně chtěl "balit", protože má také stavební firmu a žluté bagry. Já se akorát začala smát .
Náš příběh je strašně silný, pevný a nevěříme každý den tomu, co se kolem nás děje, protože všude vidím svého zesnulého tatínka . Naše svatba je 5.7.2025, tatínek je rok po smrti a já se
vdávám do stavební firmy.
Náš příběh pokračuje, protože tatínkovu firmu nám sebrala macecha .