Láska nezná vzdálenost

Ája a Luky.

Byl to zrovna rok 2013, kdy si oba založili na zkoušku účet na seznamovací aplikaci eDarling. Poté zůstali v kontaktu a psali si na několika platformách. Jak už to tak bývá, kvůli jejich vzdálenosti (asi 350 km) se nakonec nepotkali. Intenzita psaní zůstala na bodu „O“.
Před Vánocemi o rok později si znovu napsali a domluvili se, že se potkají. V tu dobu jela Ája ze Švýcarska domů na Vánoce za rodinou. Potkali se v Plzni a poté jeli dvěma auty k němu domů.

Všude byla tma a před nimi nekonečná cesta. Jela za ním a nevěděla pořádně, kam vlastně jede. Dál za Karlovými Vary se cesta zhoršila. Silnice se výrazně zúžila a úroveň sjízdnosti se zhoršila. Lesy začaly být temnější a hlubší. Blížili se více a více k německým hranicím. V tu chvíli Ája začala pochybovat a litovat svého rozhodnutí.
Jeli již přes hodinu a půl, když najednou vyjeli z lesa. Před nimi se uprostřed kopcovitých a neobhospodařených luk objevilo několik špatně osvětlených chalup a sezónních chat. Okna většiny z nich byla zatemněná. Před nimi se otevíraly zasněžené pláně zarostlé vysokou pomrzlou trávou a za nimi se tyčil vysoký, rozsáhlý a hustý jehličnatý les. Nacházeli se v místní osadě blízko obce Jindřichovice, asi 15 km od Německa.
Noc byla studená a mrazlivá. Hvězdy jasně zářily. Pouliční lampy sotva svítily. Ája cítila chlad ve tvářích. Nohy a ruce jí trnuly zimou. Vzduchem se šířil tichý hučící zvuk nedaleké tepelné elektrárny. Ája pak sebrala odvahu a na vyzvání Lukyho vešla dovnitř jeho domu….

Slovo dalo slovo a ten společný čas jedné noci utekl strašně rychle. Od první minuty druhého dne, kdy Ája pokračovala ve své cestě k rodině na Vánoce, oba věděli, že se chtějí vidět znovu. Poté už byli spolu v každodenním kontaktu. Ája se vrátila pracovně do Švýcarska. Psali si a volali. Po čase se rodina, u které Ája pracovala jako au-pair, rozhodla jet do Čech, neboť paní pocházela z České republiky. Jednalo se právě o den 14.02.2015, Den Svatého Valentýna, kdy se znovu shledali, a který jim byl osudným. Ája se držela se asi týden. Její pracovní povinnosti ji však vedly zpět do Švýcarska, tentokrát už jen na měsíc. Návrat do České republiky však nebyl domů k rodičům ale k Lukymu.

„Od té doby jsme spolu už zůstali. Proto jsme se po 10ti letech rozhodli oslavit toto období Naším Velkým Dnem. Naše společné chvíle nebyly jenom procházkou růžovým sadem, ale byly i krušné a spletité. Společné životní překážky jsme překonali a jsme odhodlaní společně překonávat nadále.
Jsme světu neskutečně vděční za naše 2 úžasné dcery, které v nemalém měřítku obohacují naše životy a dělají nás lepšími lidmi a rodiči. Přáli bychom si, aby v životě každý našel toho správného druhého parťáka, který ho bude doprovázet a společně prošlapávat cestu za svými sny. Aby se navzájem podporovali, tolerovali se, byli k sobě loajální a s radostí v jejich očích a pevnou vůlí šli vždy jako jeden dál.

14.2.2025 jsme neslavili jen náš společný vstup do manželství a svátek zamilovaných, ale také 10-ti leté výročí, kdy jsme věděli, že chceme být spolu v dobrém i zlém. Za ten čas, který jsme společně strávili jsme toho zažili hodně a díky tomu víme, že jsme silnější a dokážeme stát za sebou.