Jak se spojil svět excelových tabulek a svět chaosu

Naše společná cesta začala v roce 2018.
Dlouhé měsíce před naším seznámením jsem Jirku potkávala. V hospodách, na zahrádkách hospod, prostě všude možně v okruhu dobrého piva. Vždy jsem každému, kdo byl v tu chvíli se mnou, oznamovala, že tohle je přesně chlap pro mě.
Snažila jsem se ho zaujmout, on si mě však nikdy nevšiml a vždy odcházel brzy domů. Proto jsem nabyla dojmu, že ženu a rodinu už má a odchází za nimi a přirozeně to brala jako nespravedlnost, a aniž by to tušil, už jsme tou dobou měli za sebou první hádku.
Po nějakém čase jsem ukecala tehdejší kamarádku, aby mi její nový partner dohodil někoho z jeho kamarádů. Tak se také stalo, já dostala jméno muže, který měl být singl a byl informován o tom, že mě má poznat.
Když jsem v tu chvíli zjistila, že se jedná o stejného muže, kterého již několik měsíců vyhlížím všude, kam přijdu, neváhala jsem. On mi odepsal, sešli jsme se, on si mě konečně všimnul a už si nikdy všímat nepřestal.

Jsme spolu už 6 let. Já jako typický příklad mývala na piku, on jako ten typický příklad švédského architekta s tabulkami na vše, co se našich životů týká. Prošli jsme si nádhernými časy, ale i těmi těžšími, zasáhla nás i osobní tragédie, vždy jsme ale vše zvládli bok po boku.

Po dobu našeho vztahu jsem dodělávala vysokou školu, stejně tak jsme si oba hledali místo v profesním životě. Hodně jsme cestovali, jak po ČR, tak i do zahraničí. Několikrát jsme shlédli všechny díly Star Wars. Postavili jsme si vysněný dům. Samozřejmě vše s dostatečným množstvím tabulek, které nám kryly záda.

V únoru v roce 2022 se nám narodila dcera Rozárka, která naprosto změnila naše životy a my se tak potýkali s úplně novými situacemi, na které nás nikdo a nic nemohl připravit. V těch nejtěžších a nejnáročnějších chvílích, kdy jsme z čirého nevyspání byli mnohdy naštvaní jeden na druhého, jsme konečně zjistili, že mít dítě není žádná sranda. A že to bude asi jedna z největších zkoušek našeho vztahu. I v této zkoušce jsme ale obstáli. Společně. Našli jsme si systém, jak zvládat probdělé noci, jak spát štafetově, jak se ze všeho nezbláznit a jak dopřát jeden druhému čas jenom pro sebe.

Jak čas ubíhal a Rozárka rostla a začala lépe spát, bylo vše opět snazší. Opět jsme začali cestovat. Dmeme se pýchou každý den nad tím, jak je Rozárka nesmírně šikovná a vynalézavá a jak brzy a krásně začala mluvit. Zároveň každý den prosíme vesmír, aby byla aspoň pět vteřin ticho a aby svoji šikovnost přestala využívat pro temnou stranu síly.

Životní cestu jsme tedy zvolili možná v trochu netradičním pořadí. Nejdřív společná dovolená, potom dům, potom dítě a nakonec svatba. Strom jsme zasadili taky, ale ten bohužel nepřežil. Každopádně je to naše cesta a my si po ní jdeme tak, jak nám to vyhovuje. Bez zbytečného stresu, s úsměvem na rtech a hlavně s notnou dávkou klidu a pohody, na čemž si naše tříčlenná rodinka zakládá nejvíc. Naší svatbou se doslova spojil svět excelových tabulek a svět chaosu.