Vytrvalost lásky

Začalo to před šesti lety, zvláštním přátelstvím – nebo spíš něčím, co se na přátelství teprve mělo proměnit.
Ze začátku to nebylo vůbec jednoduché. Já, jako žena, jsem byla téměř nekomunikativní. Odpovídala jsem na zprávy jen zřídka, stručně, a často jsem schůzky rušila nebo hledala výmluvy. On, na druhou stranu, to nevzdával. Psával mi neustále, s trpělivostí a laskavostí, kterou bych já sama neměla.

Já jsem psal pořád dokola, i když mi skoro neodpovídala. Něco mi říkalo, že má smysl vytrvat. A tak jsem to dělal – posílal zprávy, zval ji ven a dával jí prostor. Věděl jsem, že to nebude jednoduché, ale zároveň jsem cítil, že to za to stojí.

Postupem času jsem si uvědomila, že jeho vytrvalost nebyla zbytečná. Pomalu jsme si k sobě našli cestu. Já jsem se začala otevírat, víc odpovídat, víc si s ním povídat, a hlavně – víc se vídat. A já jsem s radostí sledoval, jak z našeho nesmělého začátku roste něco hlubšího, opravdového.

Dnes už si jeden bez druhého nedokážeme představit život. A proto si v roce 2025 řekneme své "ano" a z našich dvou "JÁ" se stane jedno nádherné "MY."