Láska, milenci, kamarádi, parťáci do života

Název našeho příběhu bych vysvětlila tak, že spolu zažíváme opravdu vše a ať to jsou hezké nebo nehezké chvíle, jsme tu vždy pro sebe, jeden od druhého se učíme, doplňujeme a společný život nás prostě baví. Těžko vám popíšeme naše každodenní pocity štěstí, které zažíváme i v týdenním pracovním stereotypu, ale jsme za sebe tak vděční, že i ty pravidelné činnosti nás společně prostě baví.

Setkání.
Oba milujeme hudbu, dokáže v nás vyvolat vzpomínky, dostat nás do dobré nálady. Každý zvlášť jsme projezdili několik festivalů až na jeden, který nám - věříme, byl osudový. Zažili jsme opravdu lásku na první pohled.

Několik měsíců poté bylo složitějších, oba jsme byli z velké dálky, ale i tak jsme se navštěvovali a láska v nás jen kvetla. Jak si vždy říkáme, našli jsme sami sebe v tom druhém, jen o krapet lepší. Vyjeli jsme si, ale na první dovolenou do Itálie, tam mi Kuba po půl roce našeho vztahu řekl, že pokud mě někdy požádá o ruku, tak na tomto místě.

Časem jsme se sestěhovali, zrekonstruovali jsme si starý byt a pořídili si pejska, Malfonze. Jeho jméno jsme měli vybrané už rok dříve, kdy jsme se prostě rozhodli, že náš první pejsek se bude takto jmenovat. Milujeme ho nadevše. Při rekonstrukci jsme se znovu otestovali, zvládli jsme spolu spoustu situací a i když jsme byli unavení, zaprášení, vždy jsme vše dělali s úsměvem a s pocitem toho “našeho”.

Po několika letech společného života jsem už čekala, že by mohla přijít žádost o ruku, ale ne. Až jsem čekání vzdala a naplánovali jsme si dovolenou - roadtrip po Rakousku, Slovinsku a Itálii, Kuba vymyslel překvapení a vzal mě na místo, kde mi před 5ti lety řekl, že mě požádá o ruku, taky to udělal. A to chudák měl co dělat, furt jsem se vyptávala, zjišťovala, navrhovala jiné plány.

Tak začalo to “hezké” období - oznamování zásnub rodině, plánovaní svatby, jenže nikdy to není tak perfektní, jaké si to naplánujeme a do cesty nám vlezla Kubova chronická nemoc, která se v tu dobu zhoršila. Zůstal ležet na měsíc v nemocnici a každá varianta, kterou by se dalo zhoršení uklidnit, nebyla pro mladého člověka přející...

Svatbu jsme měli 13.7.2024, začal nový rok 2024 a tak jsme začali plánovat náš den. Bavilo nás to, chtěli jsme si náš den užít na maximum i přes řeči a rady ostatních. Nechali jsme si udělat i svatební látkové náramky jak na festivalu.

Svatba byla pro nás tak dokonalá! Byl to neskutečný mix emocí a bylo tak krásné vidět, kolik skvělých lidí máme okolo sebe. Kdybychom měli dát nějakou radu pro budoucí novomanžele, tak je to snad jen to, že se vždy může něco pokazit a vše nemusí být 100% perfektní a je jen na vás, jak perfektní si to uděláte vy dva. V náš svatební den se taky nepovedlo tolik věcí, ale přece si těmi drobnostmi nenecháme zkazit ten celoživotní zážitek.

Aktuálně se těšíme, až se naše rodina Křivánkových rozroste o dalšího člena, stále ale čekáme, až se nám ten drobeček poštěstí.