Naše zásnuby na Zanzibaru byly jako z pohádky. Slunce pomalu klesalo k horizontu, obloha hrála všemi odstíny oranžové, růžové a fialové. Písek na pláži byl hebký jako samet a oceán zpíval svou nekonečnou píseň.
Procházeli jsme se podél pobřeží, nohy nám omývaly vlny a vzduch byl provoněný solí a tropickými květy. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy čas jakoby přestal existovat a my byli jen my dva – nic jiného na světě nehrálo roli.
Najednou se zastavil. Otočil se ke mně, jeho oči zářily něčím, co jsem ještě nikdy předtím neviděla. Klesl na jedno koleno, z kapsy vytáhl malou krabičku a s rozechvělým hlasem řekl: „Chceš být se mnou navždy? Vzít si mě a sdílet se mnou všechny další západy slunce?“
Měla jsem pocit, že se mi zastavilo srdce. Slova nepřicházela, jen slzy štěstí stékaly po tvářích. Když jsem konečně dokázala odpovědět „Ano!“, připadalo mi, že moře zaburácelo hlasitěji a celý svět se rozzářil.
Navlékl mi prsten, který se třpytil stejně krásně jako hladina oceánu, a objali jsme se v ten nejintenzivnější moment štěstí, jaký jsem kdy zažila. Slunce se mezitím skrylo za horizont, ale jeho světlo jako by stále zůstávalo – uvnitř nás.
-
Zásnubní prsten
-
Zásnubní večeře
-
Zásnubní večeře 2
-
Společné foto