Hasičská láska

Byl rok 2010 kdy mě moji kamarádi přivedli k hasičskému sportu do týmu v Poštorné.
Na soutěžích jsem začala poznávat nové tváře z jiných týmů ze kterých se postupem času stali kamarádi. Shodou okolností i teď už můj manžel Vítek běhal za tým z Lanžhota, tenkrát jsme si každý ještě žili svůj život a vlastně jsme se sotva pozdravili.

No a jak šel čas a roky ubíhaly sem tam byla nějaká společná hasičská akce a postupem času jsme se spolu dali do řeči a stali se z nás kamarádi no a pak došel ten den 1.5.2015 a my jsme usoudili že chceme být spolu. I přes spoustu "požáru" v naší lásce jsme požár vždy uhasili a dne 25.6.2018 se nám narodila dcera a nám se obrátil svět o 180 stupňů.

Jak dcera rostla a začala víc vnímat svět kolem nás, tak jsem začala vždy mluvit o svatbě, že by bylo krásné mít společné příjmení, že bychom ten náš vztah mohli posunout zase dál a vždy mně bylo odpovězeno, že není ke spolužití svatba potřeba, že si mě nevezme. Ještě jsem to pak párkrát zkusila, ale postupem času jsem tohle téma už vzdala.

Pak přišel den 25.5.2024 a já slavila své 30.narozeniny a ano i v ten den ráno mi řekl, že si mě nevezme. Pak přišla 15. hodina a šlo se přát. Přišel na řadu a spustil tu klasiku: všechno nejlepší hodně zdraví štěstí no a pak to přišlo a dodal jo a mamko vezmeš si mě? A já v tu ránu nevěřila svým uším, ale v momentě jsem vyhrkla ANOO!
No a neuběhly ani 4 měsíce a my po devíti letech jsme se stali manželé. Byl to nádherný den plný štěstí a lásky.