Dětská láska

Dnes bych Vám chtěla napsat o naší dětské lásce, která trvá již 16 let.
Jako 12-letá holka jsem se zakoukala do Josefa, bratra mé nejlepší kamarádky. Nikdy bych neřekla že ve svých 12 letech budu milovat svoji spřízněnou duši. Postupem času moje láska sílila a já ve svých letech nechápala, co se se mnou děje a jaké pocity zažívám. Jednou když mi bylo 13 jsem doma plakala, že mě můj milovaný nechce a že se mu nelíbím. Na to maminka, že nemohu plakat kvůli lásce ve svých 13 letech.
Nikdo kolem mě si nemyslel, že by nam tahle láska vydržela až do teď. Jednou jsem mu vyznala lásku, ale on odmítal. Byla jsem do něj zamilovaná i když si našel holku. Trápilo mě to.

V 15 letech jsme se bavili každý den, já můj bratr jeho sestra a on. Jednou mi napsal, zda bych nechtěla přijet pokecat za nim do vesnice kde bydlí. Jeho přítelkyně byla s rodiči u moře. Rodiče mě nechtěli pustit, ale já jela i přes zákaz. Moje touha strávit s nim jeden den úplně sama byla silnější. Krásně jsem se oblékla a šla na autobus. Na zastávce mě čekal, měla jsem motýlky v bříšku a cítila se tak krásně. Řekli jsme si, že si dáme nějakou láhev a posedíme na hřišti. Nechali jsme si ji koupit, protože jsme neměli 18. A šli jsme posedět, bylo nám krásně tak, že jsme zapomněli na čas a mně ujel poslední autobus domů. I přes to, že se to jeho mamince nelíbilo, kvůli tehdejší přítelkyni jsem tam přespala. V tu noc jsem se stala jeho ženou❤️ Další den mě vyprovodil na zastávku, já s pocitem který cítím do dnes, jsem se s úsměvem a nejkrásnějším pocitem vracela domů. To jsem ale netušila, že by měl výčitky vůči své přítelkyni.

Došla jsem domů a chtěla mu napsat, jak mu za vše děkuji a jak moc ho miluji, ale nemohla jsem. Zablokoval si mě úplně všude. Nenapsala jsem co se děje. Na rok se mnou přestal komunikovat a chodil dál se svou přítelkyni, která věděla, že ji podvedl. Dala mu novou šanci. Po roce trápení jsme spolu začali zase komunikovat. A už to bylo jako dřív, začala jsem být jeho druhou volbou, ale tehdy mně to nevadilo, byla jsem ráda, že s ním mohu být.

Roky šly a já se musela smířit s tím, že se mnou je "potají". Byla jsem ráda, ale lámalo mi srdce, že nejsem jediná v jeho životě. A tak jsem si řekla, že mu ukážu, že i on není jediný v mým životě. Začala jsem se scházet s klukem, který o mě jevil zájem. Dělala jsem to tak, ať to vidí i on. Začal žárlivost projevovat častěji a častěji. Jezdila jsem do práce a když se ptal, zda přijedu, napsala jsem mu, že ne, že zůstanu ve vesnici, kde se schazim s klukem, který o mě jeví zájem. Šlo vidět, jak mu to vadí.

Když mi bylo 18, začala jsem pracovat na smlouvu v restauraci, kde jsem měla brigádu od svých 16 let . A protože jsme to doma neměli lehké a maminka bydlela s manželem, který ji bil. Řekla jsem si, že si najdu být a odstěhuji se. Když jsem to zmínila před mým vysněným, řekl, že by šel se mnou. Protože bydlel u babičky a chtěl žít už také sám. Tehdy dodělával školu a já pracovala.

Našla jsem tedy garsonku, kde jsme se nastěhovali. Po uskutečnění společného bydlení ukončil vztah s přítelkyní. A konečně jsem byla já ta první a on byl jen můj. Po měsíci jsem zjistila, že jsem těhotná. Když jsem mu to oznámila, řekl, že je mladý a dítě nechce a odešel k babičce.
Já byla také mladá a necítila jsem, že bych se měla stát matkou. Ale na prohlídce u doktora mi lékař sdělil, že je zázrak, že jsem otěhotněla a dítě bych si měla nechat, pokud chci být někdy matkou. Tak jsem příteli řekla, že se o dítě postarám i sama a nebudu ho nutit, aby s námi byl. Po týdnu se vrátil domů a řekl, že se o naši holčičku postaráme.

Chodila jsem do práce až do 8 měsíce těhotenství i přes rizikové těhotenství jen abych dokázala zabezpečit nás i dítě. Přítel týden před zkouškami ve škole školu ukončil a šel do práce. Narodila se nám krásná holčička jménem Amélie a žili jsme můj nejkrásnější sen. Přítel byl ten nejlepší Tata na světě.

Tři roky po porodu jsem si našla bulků v prsu a začal kolotoč vyšetření, biopsie atd… zjistili, že mám nezhoubný nádor v prsu a musím ihned na operaci. Za půl roku ten stejný kolotoč s druhým prsem . Naštěstí vše dobře dopadlo a my si žili v lásce spokojeně a tak nějak po 5 letech naši první dcery jsem nečekaně otěhotněla znovu.
Náš druhý poklad Nellinka. Už mi bylo 24 a jemu 25. Josef úspěšně podnikal a nic nám nechybělo. Měli jsme radost, že budeme mít dítě. Malinká se narodila a naše láska sílila každý den.

Když jsme byli minuly rok 2023 na svatbě kamarádky a chytala se kytice od nevěsty, šla jsem chytat také, no a co se nestalo. Nevěsta mi donesla kytici do ruk a můj vysněný klečel za mnou s prstýnkem a slzami v očích. Mohla bych říct ne? Jasně, že to byl jeden z mých nejhezčích dnů v životě :)

Nyní je to měsíc a půl, co máme od svatby. Náš nejkrásnější den v životě a jsme ta nejšťastnější rodina na Světě, která se ve všem podporuje a miluje se, jak jen to jde. Nikdy bych neřekla, že dětská láska se stane láskou životní.
Přála bych každému najít si takovou lásku s kterou zůstanete do konce svých životů, protože věřím, že ta naše láska vydrží opravdu, dokud nás smrt nerozdělí. Michaela a Josef Pupíkovi . :)