Nečekané setkání

Ahoj,
jmenuji se Lucie a pocházím z Ostravy. Celý život mám velmi chaotický. Vyrůstala jsem v dětském domově, to mluví samo o sobě. Když mi padlo 18 let, odešla jsem. Roztáhla jsem křídla a myslela jsem, že konečně začnu mít v životě pořádek. Ale ne. Chaos a nejistota byly stále se mnou. Když jsem byla úplně na dně, bůh mi seslal anděla na pomoc. Partnerka se jmenuje Michaela a pochází z Brna. Konverzace plynula a já se za pouhé 2 měsíce stěhovala za ní 200 km daleko. A dnes je to 5 let, co spolu žijeme v našem krásném společně vybudovaném domově. Mám jistotu, stabilitu a hlavně domov. Od začátku jsem věděla, že ona je ta pravá pro život. I přes komplikace s tím spojené v ČR, jsem si byla jistá, že právě jí chci za ženu. Koupila jsem prstýnek od Vás a čekala na vhodnou chvíli. Jely jsme na společnou dovolenou na Mallorcu. Měla jsem to do detailu naplánované, ale nakonec to bylo jinak. Chtěla jsem jí požádat na pláži, kde bude krásný západ slunce. Ale nakonec jsem to neudělala. Proč? Asi to bylo moc nucené. Šly jsme na hotel, kde jsme si daly na balkoně drink, nenamalované, neupravené vlasy, celé zpocené, jsem jí řekla, co vše pro mě znamená, co k ní cítím a požádala jsem jí o ruku. A myslím si, že tahle chvíle byla dokonalá. Protože jsem to takhle v tu chvíli a na tom místě cítila. Ona moje spása, můj anděl strážný.