Mise splněna: Našli jsme jeden druhého

Poznali jsme se 16. 9. 2023 na oslavě manžela mojí sestry, která je ode mě jen o 5 let starší. Oslava se konala na motokárách a já si s sebou vzala kamarádku, abych tam nebyla sama. S kamarádkou jsme totiž tak trochu jako siamská dvojčata, takže není divu, že jeden stůl plný kluků si chvíli myslel, že k sobě patříme.

Moje sestra ale nezahálela. Když už měla trochu upito, rozhodla se, že mi najde společnost, a poslala za mnou tehdy ještě úplně neznámého Adama. Paradoxní je, že na první pohled se mi líbil, ale zároveň to nebyl úplně můj typ. (A jak se ukázalo, naštěstí jsem vůbec nevěděla, co můj typ vlastně je. )

Zajímavé na tom celém je, že jsme se vlastně už několikrát míjeli. Byli jsme spolu na spoustě společných akcí – na oslavách mojí sestry, na její svatbě, na oslavách sestry jejího manžela… Adam je totiž jejich společný kamarád. Tolikrát jsme byli oba na stejném místě, ale nikdy jsme o sobě nevěděli. Takže ano… asi bych opravdu měla poděkovat své sestře.

Když za mnou Adam přišel (po tom, co mu sestra asi počtvrté dodala odvahu), využil situace a přinesl mi pivo. A od té chvíle už to šlo nějak samo. Slovo dalo slovo a Adam najednou seděl u našeho stolu.

Jeho charisma, úsměv a hlavně náš úplně stejný humor způsobily, že bylo jasné, že tohle neskončí jen obyčejným „ahoj, tak zase někdy za rok na oslavě“. Ještě ten večer jsme si vyměnili pár zpráv a od následujícího dne začal náš neuvěřitelný maraton dlouhých zpráv. Takových, na které člověk potřeboval minimálně deset minut, aby je vůbec přečetl a vymyslel odpověď.

Bylo to něco neskutečného. Do té doby jsem vlastně nevěřila na lásku na první pohled - nejsem úplně romantická duše, na rozdíl od Adama. Možná právě proto si tak rozumíme. Jsme každý úplně jiný, ale zároveň se dokonale doplňujeme. Co nemám já, má on. A co nemá on, mám zase já.

Sestra si dodnes dělá legraci, že jsme spolu jen díky ní. Prý by naše první dítě (pokud by to byla holčička) mělo dostat její jméno. To se ale zatím nestane, protože oba tajně doufáme, že jednou budeme mít chlapečka jménem Enzo. (Jméno ještě dolaďujeme, času máme dost. Děťátko plánujeme až za pár let. )

Zatím si chceme hlavně užívat jeden druhého - a to se nám daří maximálně. Od začátku jsme oba cítili obrovskou chemii, porozumění a hlavně touhu být spolu každou chvíli, kdy to jen šlo. Proto bylo jasné, že se sestěhováním nebudeme dlouho čekat.

Dne 18. 10. 2023, když jsme byli na horách, se mě Adam zeptal, jestli budu jeho slečna. ❤️

V listopadu toho roku čekala Adama operace kolene (protože je to můj fotbalista ), což znamenalo, že bychom se minimálně dva týdny neviděli. A tak jsme se rozhodli, že už dál čekat nebudeme. Začátkem listopadu se ke mně Adam nastěhoval, abych se o něj po operaci mohla starat. ❤️

Jenže k nám nepatříme jen my dva. Nedílnou součástí našeho příběhu jsou i naši čtyřnozí parťáci.

Já mám Dixinku - stafordšírského bulteriéra, kterému je dnes 7 let a váží krásných 16 kilo. Adam má zase Tristana - yorkshire biewera, kterému je také 7 let a váží úžasné kilo a půl.

A teď přichází část, které dodnes úplně nerozumím. Dixinka je totiž extrémně vybíravá a cizí pejsky k sobě jen tak nepustí. Upřímně dodnes nevím, co se stalo… (i když si trochu naivně myslím, že pochopila můj asi půlhodinový proslov před jejich prvním setkáním, kdy jsem jí vysvětlovala naši lásku s Adamem a prosila ji, aby toho malého špunta nesežrala. )

Ať už to bylo jakkoliv, přijala ho. Nechá ho po sobě lézt, dávají si pusinky a venku ho dokonce chrání. Pravda, největší agresor je nakonec ten malý, který si díky Dixi troufá na všechny pejsky v okolí.

Stejně jako jsme se do sebe na první pohled zamilovali my dva, naši pejsci to měli úplně stejně. A to už přece musí být osud, nemyslíte? ❤️

Od té doby jsme nerozlučná čtyřka.

Máme spoustu společných zájmů. Milujeme dlouhé procházky, společné cvičení, zkoušíme všelijaké sporty, vyrážíme na výlety, hrajeme na PS5, koukáme na filmy, trávíme večery u deskových her nebo prostě jen vyrazíme s pejsky a kamarády za dalším dobrodružstvím.

A pak je tu naše další společná závislost - jídlo. Oba totiž milujeme dobré jídlo a hlavně sladké. Takže když někdo otevře čokoládu se slovy „dáš si jen kousek?“, většinou za chvíli zůstane jen obal.

A aby toho nebylo málo, máme i naše legendární beauty večery. Ano, opravdu. Pleťové masky nejsou jen moje záležitost. Adam už dávno pochopil, že správná péče o pleť je základ šťastného vztahu… nebo se mnou prostě jen nechce diskutovat.

Právě díky tomu všemu jsem si uvědomila, že jsem nenašla jen svého životního partnera. Našla jsem člověka, se kterým můžu dělat úplně cokoliv – od sportování až po nicnedělání na gauči. Člověka, který je zároveň můj přítel, moje opora i můj nejlepší kamarád. ❤️

Jezdíme na výlety, každý rok vyrážíme na Moravu, na vodu, do různých zoo (protože oba milujeme zvířata), zvládli jsme společný Řím, který jsem dostala od Adama k mým 30. narozeninám, a samozřejmě i naši vysněnou Fuerteventuru.

Právě tam, dne 8. 7. 2026, přišel jeden z nejkrásnějších okamžiků našeho života - Adamovo pokleknutí na pláži.

A samozřejmě… já bych to nebyla já, kdybych něco nezkazila svou naprostou neromantičností. Adam se mě celou dovolenou snažil dostat na pláž „na západ slunce“. Jenže problém byl, že slunce tam vůbec nezapadalo - zapadalo totiž na druhé straně za hotelem. Já mu to celou dobu vysvětlovala a vůbec mi nedošlo, proč tam tak moc chce jít.

Vyšlo mu to až poslední večer před odletem, kdy jsem konečně souhlasila. A to hlavně proto, že jsme během dovolené díky mojí iniciativě natáčeli trendové video, ve kterém jsem byla v záběru, Adam vždy přišel z boku, já se k němu otočila a on mě odnesl pryč.

Šli jsme tedy natočit poslední záběr na závěr videa… jenže ten dopadl úplně jinak, než jsem čekala. ❤️

Naše žádost o ruku je tak zachycená na videu, které natáčela moje nejlepší kamarádka. A ano… samozřejmě je to ta stejná kamarádka, která byla u našeho seznámení.

A možná právě tohle je na našem příběhu nejhezčí. Někdy se ty největší životní věci stanou úplnou náhodou. A někdy stačí jedno pivo, jedna odvážná sestra a jeden člověk, který přijde ve správný čas.