Z párty, přes porodní sál až k oltáři ‍❤️

Ahoj, jmenuji se Tereza a pocházím ze Zlína. Stejně jako můj přítel Michal, ale nepředbíhejme a začněme hezky od začátku.

Celý můj život byl vždy chaotický a plný překážek. Vyrůstala jsem bez rodičů, což se na mně podepsalo časem a hodně věcí jsem nesla špatně. Čím jsem byla starší, tím to bylo horší.

Záviděla jsem kamarádům a lidem kolem sebe, co mají milující rodinu, kterou já bohužel neměla. Ale to se změnilo..

Jednou jsme se domluvily s kamarádkou že zajdeme na drink a po nějaké době psal kamarádce její tehdejší přítel, že máme dojít za ním a ještě ostatními kamarády. Tak jsme teda šly, i když se nám moc nechtělo. Došly jsme tam a její přítel nás seznámil s ostatními kamarády. Podala jsem si s jedním z těch kluků ruku "Ahoj, já jsem Terka." "Ahoj, já Michal." A tím to celé začalo.

Zjistila jsem na druhý den, že ho sleduji na Instagramu, tak jsem mu zkusila napsat. Psali jsme si celý den a nějak jsme se domluvili, že zajdeme do klubu, oba jsme neměli s kým jít... Šli jsme jako dva kamarádi, co se chtějí jen odreagovat a líp poznat. Dorazili jsme na místo a než jsme šli do klubu, tak jsem si zašli sednout na dostihovou dráhu, která byla hned vedle klubu. Povídali jsme si snad 3 hodiny a furt jsme si měli co říct. Po dlouhé době plné smutku a zmatku v hlavě mi bylo hezky, zapomněla jsem na všechno kolem. Po nějaké době jsme šli do klubu a bavili se, dokud jsem si hnula se zády a my se vydali směr domov. Na druhý den jsme byli zase spolu. Šli jsme na rande do kina a po kině do parku, kde jsme si povídali a vzpomínali o životě.

Uběhly asi dva týdny od seznámení a začali jsme spolu chodit a pár dní na to bydlet. Hodně lidí nám říkalo že nám to nevydrží, že je to všechno rychlé, ale já jsem doufala, že se všichni pletou. A nakonec ano, po roce vztahu jsme otěhotněli, ale bohužel se to nepodařilo a já sem z toho byla zdrcená. Uběhlo půl roku a otěhotněla jsem znovu, ale bála jsem se, že se to nepovede a taky že ne, už jsem nedoufala, že někdy budu máma a že budu konečně šťastná, mám problémy s vaječníky, kde se mi tvořila Endometrióza. Už jsem nedoufala a nechala to na osudu. Jednoho dne jsem zjistila, že jsem opět těhotná, ale radost nebyla, ten strach byl větší než kdy předtím, bylo mi 23 let a já nechápala proč se to děje tak mladému člověku. Od začátku těhotenství jsem byla doma na rizikovém a brala hormony na udržení plodu a doufala jsem, že to konečně vyjde. Děkuju za to, že jsem našla tak skvělého chlapa, který mně ve všem podporoval a byl tady vždy, když jsem potřebovala a bral mně takovou jaká jsem i když to se mnou nemá někdy lehké. Moc mu děkuju, protože 3.6.2024 v 16:08 se nám narodil chlapeček Theo. Lepšího tátu pro syna jsem si přát nemohla. Uběhly dva týdny a Michal mně požádal o ruku a příští rok v červenci se budeme brát. Chtěla bych vzkázat ostatním, že na každého tam někde venku čeká ten pravý/pravá a přijde, kdy to nejmíň čekáte. Já ho našla a miluju ho nade vše.